Na 21. konferenci EuFRES byly diskutovány témata odolnosti a koncepty křesťanské naděje v souvislosti s náboženskou výchovou na katolických školách ve veřejných školách. Tato témata byla probrána prostřednictvím přednášek několika pozvaných odborníků, stejně jako prezentací všech účastníků (z devíti různých evropských zemí).
Náš život je zastíněn různými druhy krizí.
Od pandemie zažíváme válku, klimatickou krizi a ekonomické krize. Mladí lidé se obávají o svou budoucnost a to ovlivňuje rostoucí počet mladých lidí se speciálními (vzdělávacími) potřebami. Současný výskyt těchto výzev se zdá být nepřekonatelnými překážkami, ale zároveň nabízí příležitosti ke změně a rozvoji. Schopnost čelit a zvládat krize je zde zásadní a předmět náboženské výchovy ve školách hraje významnou roli. Odolnost, která se definuje jako duševní síla k dobrému jednání nebo schopnost vyrovnat se s obtížemi, lze také chápat jako lidskou vlastnost, která umožňuje kreativně se přizpůsobovat novým historickým obdobím a kulturním kontextům a zároveň si zachovávat vlastní identitu a hodnotový systém. Náboženská výchova, založená na těchto principech křesťanské etiky a antropologie osobnosti, může mít významný dopad na osobní rozvoj a sociální uvědomění a odpovědnost studentů.
Jak by měla vypadat moderní verze náboženské výchovy, která se zabývá různými krizemi současnosti? Slouží náboženství jako zdroj odolnosti? Pomáhá náboženská výchova překonávat krize?
Prof. Zbigniew Formella se zaměřil na současné socio-politické výzvy a specifické psychologické dopady krizí na mladé lidi. Zdůraznil úzkosti, které jsou způsobeny zkušenostmi s válkou a pandemií. Dále poukázal na to, že mladí lidé projevují tzv. strach z promarnění příležitostí (tj. strach z promarnění obecných příležitostí, ale také ze neschopnosti účastnit se zážitků ostatních, což vyvolává nutnost nadměrného používání sociálních médií, aby byli v neustálém kontaktu s ostatními). Prof. Formella zakončil svou přednášku myšlenkou, že vzdělávání je procesem rozvoje a modifikace v rámci individuálního i společenského růstu. Proto je třeba zohlednit specifický sociální kontext mladých lidí a začleňovat ho do vzdělávacích přístupů jakéhokoli druhu.
Akademické výzkumy naznačují, že tzv. generace Z hledá nové způsoby vyjádření spirituality. V přednášce „Přínos náboženské výchovy pro posílení a křesťanskou naději v době krizí („Beitrag des Religionsunterrichts zu Empowerment und christliche Hoffnung in Zeiten von Krisen“)“ prof. Claudia Gärtner zdůraznila, že náboženská výchova se touto problematikou zabývá právě zde. Popisuje odolnost jako klíčový prvek v době krizí pro zmírnění následků, ale ne pro eliminaci samotných příčin těchto krizí. Posílení (empowerment), jak uvádí, je zdrojem posílení osobní charakteru, osobní iniciativy a podpory ve smyslu solidarity (jak mladých lidí, tak společnosti obecně). Prof. Gärtner shrnuje, že zejména náboženská výchova umožňuje mladým lidem snít a tím podporuje utopické myšlení, které je potřebné a vizeřské.
Další příspěvky od několika účastníků z různých evropských zemí představily kulturně specifické a různé koncepty odolnosti. Byly prezentovány heterogenní pohledy na to, jak lze přistupovat k náboženské výchově. Diskuze o tématech odolnosti a naděje vedla k novým poznatkům, ale zároveň ukázala, že (vzhledem k různým evropským perspektivám a znalostem těchto konceptů) diskuse zůstává složitá a koncepty nelze považovat za samozřejmost.
Optimismus a naděje jako klíčové prvky odolnosti, které podporují mladé lidi. Náboženská výchova slouží jako zdroj odporu, jako zdroj pro moderní Evropu, zakořeněnou v biblických a křesťanských tradicích. Proto náboženská výchova přispívá k nalezení naděje pro lepší svět. Z tohoto pohledu hraje významnou roli a je nezbytná pro vzdělávací systémy ve všech evropských zemích.
Final Communication 2024 - EN (14.61 kB)